Zbožňujeme je, uctíváme, prohlašujeme je za posvátné, nazýváme je nejlepšími přáteli a pouštíme si je do postele. Současně je ale připravujeme o životní prostor, zavíráme je do klecí, zabíjíme a jíme. Specialista na etiku zvířat Thilo Hagendorff říká: průmyslové zacházení se zvířaty ohrožuje mezilidské vztahy.
Vědec, etik a autor literatury faktu Thilo Hagendorff se již přes deset let zabývá rolí zvířat ve společnosti; jeho specializací je etika zvířat. Viděl nespočet velkochovů a jatek, odhalil skandály ohledně krutého zacházení se zvířaty. V nové knize “Was sich am Fleisch entscheidet” (volný překlad – O co všechno jde při konzumaci masa) se zabývá nežádoucím vývojem v různých oblastech společenského systému: v ekologii, ve zdraví, výživě a politice. Zde najdete výňatky z podcastového rozhovoru “Der 8. Tag” (Osmý den), který s ním vedla Alev Doğanová, šéfreportérka ThePioneer Media.
Co vás přivedlo k hlubšímu zájmu o etiku zvířat?
Před deseti lety jsem viděl šokující dokument „Earthlings“ (Pozemšťané) o podmínkách a zacházení se zvířaty ve velkochovech, a chtěl jsem vědět, jak vypadá situace v Německu. Bohužel jsem zjistil, že úplně stejně: vepři stojí ve stísněných kovových klecích, kuřata sotva přežijí výkrm, dobytek se nemůže ani postavit. Lidé se dopouštějí vůči zvířatům neuvěřitelného násilí – řekněme rovnou sadismu. To vše mě přimělo napsat knihu, jejímž hlavním poselstvím je, že konzumace živočišných potravin není žádnou soukromou záležitostí, jedná se o politický akt. Bližší pohled na utrpení zvířat odhalí, jak zdravě či nezdravě žijeme a jak koneckonců vypadají naše mezilidské vztahy. To bylo důvodem mého výzkumu.
Viděl jste toho hodně, objevil jste mnoho skandálů. Jste vegetariánem?
Ano, už 13 let nejím živočišné produkty. Zároveň jsem také poloprofesionálním cyklistou a dodnes svého rozhodnutí nelituji. Pravidelně kontroluji svou výkonnost a i v tomto ohledu jsem zaznamenal skok dopředu.
Co to udělá s lidmi, když pracují v průmyslových chovech?
Je důležité zdůraznit, že oběťmi nejsou jen zvířata, ale také zaměstnanci. Aby je podniky přiměly pracovat na jatkách, využívají často jejich ekonomické tísně. Je velmi obtížné získat vědecky fundovaná data, jak zabíjení působí na psychiku lidí, protože masokombináty vědecké výzkumy nepovolují. Je ovšem zajímavé se podívat na záznamy zdravotních pojišťoven. Narazíme na to, že u zaměstnanců zemědělských podniků, chovatelů zvířat a lidí pracujících v jatečním průmyslu se nadprůměrně vyskytují poruchy spánku, úzkosti a sebevraždy. To je jasné znamení, že taková práce zanechává následky.
Co odpovídáte lidem, kteří říkají, že jíst maso je evolučně a biologicky dané. Že i naši předkové jedli maso.
Existuje studie, proč lidé jedí maso, a ta identifikovala “čtyři N”. Konzumace masa je podle respondentů:
“Nice” – chutná výborně
“Normal” – dělá to každý
“Necessary” – je to zdravé
“Natural” – je to přirozené.
Žijeme v moderní době. Jíst maso je nejen neetické, ale přináší újmu a ztráty lidem i zvířatům. Copak je přirozené, abychom zvířata transportovali na dlouhé vzdálenosti, uměle je oplodňovali a poráželi po miliardách?
Jaké současné trendy pozorujete?
Dnes zvířatům přiznáváme více práv. Dochází k etickému pokroku, což je kvalitativní změna. Současně však probíhá kvantitativní změna. Počet zvířat usmrcených ročně pro potřeby potravinářského průmyslu se zvyšuje. To jsou dva trendy, které jsou ve vzájemném rozporu.
Co důležitého by se mělo změnit?
Musí nastat větší transparentnost ohledně toho, co se ve skutečnosti se zvířaty děje. Mezi lidmi stále převládá mnoho nevědomosti.
Jak nahlížíte na diskuse v souvislosti s epidemií koronaviru?
Je nesporné, že koronavirus pochází z luskouna, jednoho z nejčastěji lovených divokých zvířat na světě. Jiné nemoci zase rozšířily průmyslové komplexy – ptačí chřipku, prasečí chřipku, ebolu, HIV, BSE atd. Jde o to, že když zvířata namačkáme do stísněného prostoru, děláme vlastně přesný opak toho, co dnes požadujeme od lidí – totiž “social distancing”. Necháváme chovaná zvířata ležet ve vlastních exkrementech, což vytváří perfektní podmínky pro viry, aby mohly mutovat a mutovat, dokud nezískají potenciál přeskočit na člověka. Udivuje mě, že pandemie nevedla k debatě o tom, jak zlepšit podmínky velkochovu. Covid–19 má nízkou úmrtnost, méně než 1 %. Existují však viry, například z kuřat, které se nacházejí jen několik málo mutací od přenosu na člověka, zejména H5N1. A na ten už způsobuje úmrtnost kolem 50 procent. Mělo by se bojovat proti příčinám, nejen proti příznakům – jak je tomu nyní v případě očkování.
Proč se o nebezpečí nových pandemií nic neví?
Je těžké to pochopit. Odborná veřejnost před nimi varuje už desítky let. Ukazuje se, že intervaly mezi epidemiemi a pandemiemi se zkracují. Nebezpečí, které viry pro člověka představují, je notoricky podceňováno. Debatuje se intenzívně o změně klimatu, o vymírání druhů – ale o virových hrozbách není slyšet téměř nic.
Může mezi zvířaty a lidmi zavládnout jednou mír?
Jsem optimista. Svou knihou jsem chtěl vyjádřit, že každý disponujeme velkou mocí a velkou zodpovědností. Za život sní člověk v průměru 1000 zvířat. Pokud se tedy rozhodneme jíst méně masa, nebo vůbec žádné, zachráníme stovky životů. Až takovou moc – vlastně bláznivě obrovskou – jako lidé máme. Musíme se rozhodnout, za čím budeme stát. Na případě zvířat se rozhoduje o mnohém – a to i v oblasti mezilidských vztahů. Ve hře je také otázka, zda budeme schopni udržet současnou civilizační úroveň po dalších 50 nebo 100 let. Zda si zachováme bezpečný a klidný život, jakému se dnes těšíme. Ale k tomu bude potřeba některé věci změnit.
